Doba roušková

Rouška - nová věc v našich životech, na kterou jsme si museli zvyknout.

Mám to štěstí, že mám šicí stroj a roušky jsem mohla začít šít pro rodinu sama i tak mi trvalo než jsem našla střih, se kterým jsem spokojená a sedí nám. Základní střih a postup mám od Moniky Brýdové, díky které jsem ušila první roušky.

Celkem jsem vyzkoušela 3 střihy, než jsem to vyladila k naší spokojenosti. První roušky podle střihu MB nám byly malé, neseděly.

Vyzkoušela jsem i skládané roušky, v těch mám bohužel pocit, že nemůžu dýchat a neustále nám padaly. 

Takže jsem se vrátila k půbodnímu střihu od MB, ale zvětšila jsem si ho podle potřeby. Potom nastal problém s gumičkami, používala jsem kloboukovou gumu (pruženku), ale ty začaly při delším používání strašně řezat do uší.

Nakonec jsem ale všechny "problémy a nedostatky" odstranila :-)

Místo gumiček a šňůrek používám úplet na háčkování a jsem spokojená.

Základní střih máme doma všichni stejný, jen dcera má menší velikost. Já s dcerou si dáváme roušku za ucho, manželovi víc vyhovují šňůrky na zavazování. Také jsem začala do roušek všívat drátek na přimáčknutí k nosu a nedám na něj dopustit :-)

Dokonce jsem už vyřešila i ukládání, každý má pěkně svůj "chlíveček", do kterého dávám čisté a vyžehlené roušky. Mám tak pěkný přehled, kolik jich kdo má. Může se zdát, že jich máme moc, ale až se vrátíme do pracovního procesu, tak si myslím, že to bude tak tak :-)

A protože se už tak trošku nudím, začala jsem na roušky malovat :-)

Když si takovou roušku nasadím, tak muž se mnou nechce jít po ulici, ale do školy mezi děti, to bude super :-)

Pěkný den :-)

Jana